Pohled Ethana

"Seraphino, počkej! Nechoď tak rychle.

Něco si natrhneš."

Otočila jsem se a uviděla mámu, jak ke mně poletuje jako nervózní ptáček.

V jedné ruce nesla mou cestovní tašku a ve druhé tlustou fleecovou deku.

Za ní kráčel můj táta s rukama hluboko v kapsách, pohledem přejížděl parkoviště, jako by Ethan mohl vyskočit zpoza nějakého zaparkovaného SUV.

"Mami, jsem v pořádku," řekla jsem, ač