Pohled Declana

Ležel jsem na betonu, tvář přitisknutou k písku. Nehýbal jsem se, a dokonce jsem se ani nesnažil mrknout. Věděl jsem, že kdybych vydal hlásku, nebo jen cukl prstem,

Ethan by viděl, že mi v sobě zbyla ještě jiskra života. Vrátil by se a zadupal by ji.

„Jdeme,“ rozlehl se Ethanův hlas. Zněl vzdáleně, jako by mluvil z konce dlouhého tunelu.

„Je vyřízený. Nevydrží ani hodinu.“

Slyšel js