Pohled Alistaira

Dívka se nepohnula, nepodívala se jinam, ani mě neobešla jako většina lidí ve sterilním, uspěchaném prostředí nemocničního parkoviště.

Stála tam s tím tácem kávy, hlavu mírně nakloněnou, a sledovala mě pohledem, který naznačoval, že do mě vidí.

"Jsem v pořádku," zachraptěl jsem, hlas mi zněl, jako by ho někdo protáhl štěrkem.

Narovnal jsem se a snažil se získat zpět trochu klidu.