Pohled Abela

Seděl jsem v sametovém křesle a prsty se mi třásly vztekem tak chladným, jako by mi v žilách koloval led.

Dveře s vrznutím pootevřely. Neotočil jsem se. To těžké, rytmické dunění těch drahých kožených bot bych poznal kdekoli.

Cross vešel a do posledního detailu vypadal jako padlý král hroutícího se impéria. Nepozdravil ani se neomluvil za ty tři roky ticha. Jen sáhl do stříbrné krabič