Hazel

Caleb mě pořád pozoroval a z tváře se mu vytratil ten jeho samolibý úsměv.

"Jsi blázen," řekl a kousek odplaval.

Naklonila jsem hlavu a trochu pokrčila rameny: "To není špatná diagnóza. Aspoň si to přiznám."

Než stihl říct něco dalšího, prořízl vzduch jako prásknutí bičem naštvaný hlas.

"Haze, vylez z toho bazénu."

Žaludek se mi propadl.

Otočila jsem se – a stál tam on. Victor.

Stál na kraji