Později toho dne

Victor

Dala si na čas.

Já už byl oblečený – černá košile, bílé kalhoty, černé boty, nic přehnaného, ale čisté linie. Klasika. Seděl jsem na kraji postele, nohy překřížené, scrolloval telefonem, aniž bych na obrazovce cokoli skutečně vnímal. Snažil jsem se nemyslet na Hazeliny šaty.

Celé dopoledne mě jimi škádlila a říkala, že jsou „trošku červené“ a „trošku těsné“, a to s tím svým