Druhý den ráno jsem se probudila a předstírala, že ještě spím. Důvod?

Ležel za mnou velký teplý medvídek a objímal mě zezadu jako lžičku, jako by neměl v úmyslu mě někdy pustit.

Už byl vzhůru. Poznala jsem to podle toho, jak dýchal. Pomalu a kontrolovaně.

A já vůbec netušila, jak se mu postavit tváří v tvář. Ne po tom, o co jsem ho včera v noci požádala.

"Vím, že jsi vzhůru," zašeptal a rty se mi