Kapitola 41: Submise?

Victor se zrovna omluvil Noře, když jsem ho odchytila a nasadila ten nejfalešnější a nejkřečovitější úsměv ze svého arzenálu. Ruku jsem mu zahákla do paže jako kotvu a odtáhla ho do našeho pokoje dřív, než kdokoli stihl mrknout.

Nehodlala jsem nic riskovat. Ne dnes v noci. Ne s Calebovou samolibou malou bombou, co mi tikala v kapse.

Dveře se za námi s tichým cvaknutím zavřely