„Já? Brečím? Ne, nebrečela jsem.“ Ta lež ze mě vypadla příliš rychle a můj hlas zněl o oktávu výš než obvykle. Přejela jsem si rukávem svetru přes oči – příliš hrubě, až mi látka dřela kůži.

Jako by snad šlo to, co si myslela, že viděla, vymazat, když si je budu mnout dostatečně silně.

„Něco mi prostě spadlo do oka a Victor mi to pomáhal vyndat.“

Obočí se jí stáhlo, jako by mi nevěřila, ale stejně