Kapitola 111: Neruším něco?

Vůně *carne asada* a pečených paprik se držela na hnědém papírovém sáčku v mé ruce, mastnota prosakovala skrz, ať jsem ho držela sebepevněji. Mexické jídlo – moje nejoblíbenější kuchyně. Útěcha. Teplo. Něco, co mělo zamaskovat tu tíhu na hrudi, kterou jsem si odnášela z gynekologické ordinace. Její slova mi v lebce stále bušila jako soudcovské kladívko: *těžké otěhotnět