Kapitola 116: Opravdu tam musíš?

Victor

Ví to.

Hazel konečně ví, že ten bezpáteřní zmetek není její biologický otec. Viděl jsem jí to na očích, když mi ten proklatý dopis četla – jako by právě prasklo to poslední vlákno, které ji drželo pohromadě. A já? Já tu ležím, ona je zhroucená na mé hrudi, ten papír má pořád zmuchlaný v pěsti a celé tělo se jí třese, jak mi vzlyká do košile. Mám ji v náručí,