***Kapitola 139: HAZEL***

**Victor**

Nevím, co mě zabije rychleji – jed, nebo to, že s Hazel nemluvím. Upřímně řečeno, připadá mi, že to druhé mě odrovná o dost dřív.

Opírám se o dveře a čekám, až uslyším její kroky mířit dál do haly. Ale neslyším. Což znamená, že je pořád v obýváku, pravděpodobně schoulená na gauči se svým telefonem a předstírá, že neexistuji.

Měl bych za ní jít. Seřvat ji za to,