***Victor***

Sledoval jsem, jak se tvář mého bratra mění. Nejdřív překvapení. Pak zmatek. Pak šok. A pak konečně – uvědomění. Pomalé, rodící se poznání, které se mu plížilo po rysech jako hniloba šířící se pod kůží.

"Byl jsi oklamán," řekl Logan s drsným uchechtnutím bez špetky humoru. Jako by celá situace byla tak absurdní, tak zvrácená, že si nemohl pomoct a musel se smát. "Nech mě hádat – to ty