***Hazel***

Můj spánek přerušil něčí zpěv.

*„Hodně štěstí, zdraví. Hodně štěstí, Hazel.“*

Ten zvuk byl hluboký, tichý a dostatečně blízko, aby mě vytáhl ze spánku jako jemná ruka. Okamžitě jsem otevřela oči.

Victor seděl se zkříženýma nohama na své straně postele, slabé ranní světlo tvořilo svatozář kolem jeho ramen. V rukou držel středně velký dort ve tvaru srdce a na něm slabě plápolala jediná s