***Hazel***

„Ahoj, mami.“

To slovo „mami“ mi v ústech pořád připadalo křehké. Jako sklo. Jako něco, co by se mohlo roztříštit, kdybych to řekla příliš nahlas. Hádám, že tohle s člověkem udělají roky traumatu.

Okamžitě si mě přitáhla do objetí, její tenké, třesoucí se paže mě ovinuly kolem ramen. Musela jsem potlačit instinkt podepřít ji ze strachu, že kdybych se o ni opřela příliš silně, mohla by