***Hazel***

Když hovor s Tessou skončil, zírala jsem na svůj telefon ještě dlouho poté, co obrazovka zhasla.

Na chvíli jsem tam jen stála, noční vítr mě čechral po kůži a vzdálený hukot rotorů helikoptéry mi stále rezonoval v kostech. Vina mi ležela těžce na hrudi, hutná a dusivá, jako by se tam zaseklo něco, co se nedalo spolknout.

*Doufám, že mi jednou odpustíš, Tesso.*

Nelhala jsem jí. Ne tak