***Kapitola 249: Pochopíš***

***Hazel***

Asi o pět minut později Logan konečně vyšel z Victorova pokoje. V jedné pěsti svíral kapesník.

Neptala jsem se, kde ho vzal. Neptala jsem se ho, jestli je v pořádku. Neptala jsem se vůbec na nic. Určitý druh žalu nepotřeboval komentáře, a ten Loganův byl z těch, které si žádaly ticho.

Šli jsme bok po boku chodbou, prostor mezi námi byl naplněný nevyřčenými