***Hazel***

Alec si zřejmě všiml, jak jsem schoulila ramena, jak se mi ruka ochranitelsky vznášela nad břichem.

„Tak fajn,“ prohlásil najednou a tleskl rukama. „Jdeme.“

„Kam?“ zeptala jsem se chabě.

„Ven. Než omdlíš nebo někoho pobodáš. Logane – pojď.“ Objal mě paží kolem ramen a jemně mě odvedl pryč. „Jdeme na cígo.“

„Já nekouřím,“ protestovala jsem automaticky.

Odfrkl si. „Jo, já vím. Jasně že n