***Hazel***

V tu chvíli jsem zemřela.

Ne obrazně. Ne poeticky. Vážně a doslova jsem cítila, jak se ve mně něco tak dokonale zhroutilo, že dýchání se stalo zcela nepovinným.

Victor na mě zapomněl.

Můj největší strach – ten, který jsem se nebála vyslovit nahlas ani sama před sebou – se teď vyplazil ze tmy a ovinul mi ruce kolem krku.

Kdo je to? Ta tři slova mi v hlavě rezonovala jako výstřely.

Všech