***Hazel***

Nenáviděla jsem ticho. Ne to klidné ticho, které se usadí po smíchu. Ne to ticho, které obejme dva lidi, kteří si beze slov rozumí. Tohle ticho bylo ostré jako břitva a těžké. Bylo tak dusivé, že mi doslova svíralo žebra, dokud mi samotné dýchání nepřipadalo jako umírání.

Přišlo ve chvíli, kdy mi z úst vyklouzla slova – slova, za kterými jsem si nebyla jistá, jestli si dokážu stát.

*V