***Hazel***

***Později téhož dne…***

Stáli jsme na příjezdové cestě, zírali na ten dům, a něco uvnitř mě to jednoduše... odmítalo.

Nebylo to nijak dramatické. Nebyla to náhlá vlna děsu ani ostrý, instinktivní poplach. Jen tichý, tvrdohlavý odpor rozkvétající v mé hrudi jako květina, která se odmítla rozvinout.

Silné a jisté ne. Nelíbilo se mi to.

Dům byl objektivně krásný. Uhlazená architektur