Vanceův pohled

„Winnie… ach,“ odvrátila se ode mě, jako by její sestra měla být nějaká miniaturní osůbka, která je k ní přilepená a teď se musí jako kouzlem objevit po jejím boku. Byl jsem trpělivý. Čekal jsem, až to své hloupé divadýlko dohraje.

Po tom patetickém výstupu si přitiskla ruku k tváři a úsměv se jí vrátil. „Ach, musí být ve svém pokoji.“

Zvedl jsem obočí a upřeně se na ni zadíval. „Ne