„Xaroku, mám hroznou žízeň. Můžeš mi prosím přinést vodu?“ Promluvila jsem tlumeně a snažila se o svůdný tón, i když jsem netušila, jak to vlastně zní. Připadala jsem si směšně, ale rozhodla jsem se přidat i dotek a položila mu ruku na rameno.

„Samozřejmě.“ Rychle vstal a odešel do domu. Vrátil se a podal mi láhev vody.

„Děkuji.“ Otočila jsem se k němu, když se znovu posadil. „Projdeš se se mnou?“