"Mireyo!" zvolala jsem, když jsem vystoupila z auta. Vypadala, že mě ráda vidí, ale dokázala jsem z ní vycítit přítomné obavy. Když jsem si ji přitáhla do objetí, ta úzkost byla zřejmá. Bála jsem se, že je to horší, než jak to líčila Lysa.

"Jsem tak ráda, že jsi tady," zašeptala a objala mě o to pevněji. Zpoza druhého auta se vynořil Marek a nesl mi tašku. Mireya přerušila naše objetí a šla Marka