ELOWEN

S Betou jsme byli v centru města už víc než tři hodiny.

Zpočátku mě jen stínoval a nechával mě jít napřed, ale po několika minutách, kdy jsem si připadala směšně neslušná, že ho ignoruju, jsem ho požádala, aby šel vedle mě.

Hodiny utíkaly a pomáhalo i to, že se s Betou dobře povídalo.

Teď už jsem měla skoro všechno ze seznamu odškrtnuté a byla jsem k smrti unavená.

Vraceli jsme se na chodní