Příštího dne jsem se probudila s dalším úsměvem na rtech.

„Jsi šťastná.“

Myrk!

Její hlas – její skutečný hlas – se mi ozval v mysli jako ta nejlíbeznější píseň. Skoro jsem se při tom zvuku rozplakala.

V mé hlavě se zasmála, jasně a melodicky. „Jsem ráda, že tě takhle vidím.“

Jo… já taky, přiznala jsem.

Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla být znovu tak šťastná. Ne po tom všem. Ne po Kovakovi. Ne