Příštího rána slunce proniklo skrze jemné mraky a zalilo kopce zlatavým světlem.

Seděla jsem u okna v naší ložnici, už oblečená, a můj pohled prodléval na stříbřitých olivových hájích, které zdobily krajinu jako prastaří strážci. Skicář mi ležel otevřený na klíně s tužkou v ruce – ale ta se zastavila už před dvaceti minutami.

Tolik se toho změnilo.

Od té doby, co jsem se stala Danteho družkou – je