Vítr se utišil.

Oheň pohřební hranice dohořel posledním plamenem.

Marcellův pohřeb právě skončil a truchlící tiše stáli se skloněnými hlavami v úctě, oči jim skelněly žalem a únavou. Stále jsem ve vzduchu cítila kadidlo mísící se s jemnou vůní rozmačkaných okvětních lístků jasmínu. Hvězdy nad námi jemně pomrkávaly skrze závoj tmy a byly tichými svědky našeho žalu.

A pak—

„VYYYTÍ…!“

Tichem pronikl