Dante mě nesl tichými chodbami sídla smečky, dozvuky bitvy se ještě slabě ozývaly v dálce – hořící dřevo, šeptané rozkazy a šustění rukou léčitelů. Ale v jeho náručí mi připadalo, jako by se svět zúžil na něco jednoduššího. Jen na nás.

Tělo mě bolelo na místech, o kterých jsem ani nevěděla, že jsou zraněná. Na kůži jsem měla šmouhy od krve, své i cizí, ale bylo mi to jedno. Ne teď. Ne, když tu byl