Stále Danteho pohled:

První ranní paprsky pronikaly okny a vrhaly zlatavé světlo na podlahu ložnice, ale nic z toho se nedotklo temnoty, která mi stále vězela v hrudi.

Elara se celou noc nepohnula.

Já se nepohnul ze svého místa u ní.

Oheň v krbu už dávno dohořel, zůstaly jen uhlíky a místnost ochlazená tichem. Tuniku jsem měl vlhkou potem – jejím i svým – a paže mě bolely od toho, jak dlouho jsem