Dante se odtáhl jen natolik, aby mi mohl pohlédnout do očí, a palcem mě pohladil po tváři. Pak mě beze slova vzal za ruku a odvedl ze zahrady – tichými chodbami sídla, kolem bojovníků a personálu, kteří skláněli hlavy a slabě se usmívali, uctivě, ale vědoucně. Cítili to. Jejich Alfa a Luna už nebyli vzdálenými hvězdami kroužícími kolem sebe. Naše dráhy se spojily.

Teplo jeho ruky v té mé působilo