Do noční oblohy stoupal kouř, hustý pachem krve, popela a porušených slibů. Kamenná podlaha pod mými tlapami byla popraskaná a zbrocená purpury. Tělo se mi po výbuchu třáslo.

Žebry mi projížděla bolest, levá zadní noha mi tepala a Myrk se uvnitř mě snažila udržet v rovnováze.

A přesto jsem stála.

Stáli jsme všichni.

Všude kolem mě byli naši válečníci zbití – zranění, ale nevzdávali se. Aethel kulh