Stále z pohledu Elary (teď Edith):

SAKRA!

Nebyl to Dante.

Srdce se mi zadrhlo, když lesem zadunělo hluboké zavrčení. Bylo hluboké a divoké, ozývalo se mezi stromy jako varování ze stínů.

Vrrrrr...

Ten zvuk nepatřil muži, který v posledních dnech zaměstnával mé myšlenky. Nebyl hřejivý ani uklidňující. Byl hladový.

„Sakra!“ zaklela jsem nahlas a potácivě se postavila na nohy.

Proč jsem zase odešla t