V hlavě mi bušilo – čím dál silněji – až jsem druhý den ráno při pomalém probouzení pod tím tlakem bolestí sykla.

„Jsi v pořádku?“ Dariův hlas pronikl mlhou v mé mysli.

Zamrkala jsem, ale sluneční světlo prosvítající korunami stromů to jen zhoršovalo. Proč… proč tu stále byl? Proč mu na mně tak záleželo? Ani Elior a Maera, ty laskavé duše, které se mě ujaly, neprojevovali tak vytrvalý zájem. Ne ja