Pohled Danta:

Uplynul měsíc, a Elara stále ležela bez hnutí – krásná a nehybná, jako šípková růženka uvězněná v čase.

Dante jí seděl po boku každé ráno, prsty jí jemně projížděl stříbřitě bílé vlasy a v druhé ruce svíral šálek nedotčené kávy.

Lyrra, vždy trpělivá, dál píchala do Elarařiny křehké paže vyživující lektvary a léčivé elixíry. Den za dnem se jí začala vracet barva. Její kdysi bledá tvář