Pohled Elary:

***

Vzduch v nejvyšší věži působil cize.

Příliš hustý. Příliš nehybný. Příliš těžký na to, aby ho snesl kdokoli jiný než já.

Plíce mě při každém nádechu pálily, ale ne slabostí – ne, ta má křehká část byla pryč. Cítila jsem, jak mi v krvi buší vyrovnaný, velitelský tep.

Moje žíly už nenosily bolest; nesly moc a ta byla moje.

„Jsme připraveny, Elaro,“ ozval se mi v hlavě Myrklin hlas.