Vítr tu byl chladnější – svěží a nasycený vůní borovic a mrazu, přestože se roční období ještě plně nezměnilo.

Měsíční svit koupal tiché území ve stříbře, ale nijak nezmírňoval tíživé ticho, které viselo ve vzduchu jako smuteční závoje přehozené přes kámen.

Stála jsem kousek od sídla alfy s pažemi zkříženými na hrudi a chladný vánek mi pohrával s prameny vlasů na tváři.

Očima jsem sledovala mihota