Voda mě zasáhla jako stěna z nožů.

Ledová. Drtivá. Absolutní.

Z plic se mi vydral dech v přidušeném lapání, které vybublalo vzhůru a ztratilo se v temnotě, jež mě celou pohlcovala. V hrudi mi vzplanula ostrá a horká panika, ale potlačila jsem ji a drala se vpřed, hlouběji a hlouběji – protože kdybych se teď otočila, to, co volalo, by si místo mě vzalo Danteho.

Tohle byl můj boj.

Temnota jezera se