Teplo Dantova objetí stále ulpívalo na mé kůži, křehký štít proti vzpomínce na jezero.

Chvíli jsem se v něm nechala utápět, v bezpečí jeho přítomnosti. Ale přišel den a tlumené zvuky života probouzejícího se v městě venku mi připomněly, že tu nemůžeme zůstat věčně. Ranní světlo mě zbavilo všech výmluv.

Musela jsem mu to říct.

Prsty jsem sevřela okraj přikrývky, když jsem se posadila a sledovala ho