„AAAHHH…!!!! NE.. NE.. CRISANTEEE..! NEEE!!!“

Komnata se otřásala Hervého výkřiky, syrovými a drásavými, které se odrážely od kamene.

Jeho žal vytékal jako jed, ale mě už se nedotýkal.

Sukuba byla mrtvá.

Řetězy byly zlomeny.

Má duše byla znovu moje.

A v tu chvíli se moc přesunula.

Nahlas jsem lapla po dechu, když jsem to poprvé ucítila v poutu: Danteho přítomnost se nadouvala a vyzařovala ven jako