Noc byla klidná.

Sídlo bylo projednou tiché – žádní poslové neběhali chodbami, žádní válečníci nevolali po poradě, žádný úzkostný šepot se neozýval z nádvoří pod námi.

Jen jemné praskání dřeva v krbu naplňovalo obývací pokoj, kde jsme s Dantem seděli spolu.

Schoulila jsem se na pohovce, nohy pod sebou, knihu zapomenutou v klíně.

Dante seděl naproti mně, rozvalený v křesle se sklenkou vína, na rtec