Noc po hostině v sobě nesla nehybnost, která působila křehce, jako sklo balancující na hraně stolu.

Stačil by jeden špatný dotek a všechno by se roztříštilo.

Francouzští Alfové odjeli za úsvitu, jejich zástavy mizely v mlze jako mrchožrouti, kterým se nechce opouštět pach krve. Přesto jejich přítomnost přetrvávala, byla těžší než kouř. Sloužící si šeptali na chodbách. Stráže chodily na obchůzky s