Z pohledu Sorany:

Francie voněla jinak než Itálie.

Země tu byla těžká deštěm a starými kořeny; nepamatovala si její jméno.

Žádný sabat ji nikdy nenazval sestrou. Žádný oltář zde nenesl její krev.

Matka Sorana kráčela po cizích kopcích jako stín hledající svůj odraz.

Neměla sem chodit.

A přesto, kdykoli ucítila tep krve De Luca – když vítr přinesl ozvěnu Lunina výkřiku a králova řevu – následovala