Zpět na pohled: Elara

Já vím...

Než se otevřou dveře, než ráno přizná samo sebe, než konvice pomyslí na zpěv – já to vím.

Pouto je řeka, která žije pod mými žebry; když se rozvodní, celý dům se nakloní, aby naslouchal.

Dnes v noci stoupla ve tmě a tlačila mi na plíce, dokud si dech nemusel udělat místo pro smutek. Ne strach. Ne tak docela. Něco těžšího, co nosí kabát strachu.

Myslí si, že by mi mo