(Pohled Elary)

Kola kočáru drkotala, jako by mě sama země nechtěla nechat odejít.

Okénkem mě do tváře drásal studený vítr. Lesní stíny se míhaly kolem – rozeklané, živé, šeptající věci, kterým jsem nechtěla rozumět.

Nikomu jsem neřekla, že odcházím.

Ani Lyrře.

Ani Aethelovi.

Ani Dantemu... jemu obzvlášť ne.

Pokud cítil skrze pouto, jak mu unikám, nedal to najevo. Možná byl příliš hluboko v oné pod