Ticho, které následovalo po Elařině výkřiku, nebylo tichem v běžném slova smyslu; byla to ona strašlivá, bezdechá nehybnost, která jako by se natahovala za hranice Aether-mágovy říše a pronikala až do morku kostí všeho živého i neživého, co v ní existovalo. Působilo to, jako by se vesmír sám zastavil, vyplašen a otřesen ryzím zoufalstvím, které se jí právě vydralo z hrudi.

Její pláč nebyl zvukem v