Pohled Lyry

Kaelen mě vynesl po schodech do našeho pokoje a na nohy mě postavil až po překročení prahu. V tu chvíli jsem byla udýchaná smíchem, srdce mi bušilo v hrudi z rozrušení i z účinků šampaňského.

Zavřel za námi dveře a otočil se s úsměvem, ve kterém byly stále stopy pobavení. Přesto jsem teď v tlumeném světle pokoje viděla v jeho rysech vepsané vyčerpání.

„Byl to moc dlouhý den,“ řekla jse