Pohled Lyry

Krueger stál vedle mě, postoj měl napjatý a ostražitý. Cítila jsem záchvěv viny, že jsem ho po tom všem, co se stalo, požádala, aby mě doprovodil na procházku, ale souhlasil celkem ochotně.

Nesnažil se se mnou klábosit, jak to obvykle dělal, a mezi námi viselo těžké ticho. Mně to ale nevadilo – potřebovala jsem čas na vyčištění hlavy a utřídění myšlenek.

Věděla jsem, že Kruegerovi dluž