Probudil jsem se s trhnutím a shodil ze sebe měkké prostěradlo, které mi zakrývalo ramena. Srdce mi divoce bušilo a moje zpanikařená mysl těkala na všechny strany. Rozhlédl jsem se a zahlédl Rydera, jak tvrdě spí na posteli. Kousl jsem se do rtu, když mi začalo pomalu docházet všechno, co se v noci stalo.

Kurva.

Zaklel jsem, když jsem se vykulil z postele, rychle na sebe natáhl oblečení rozházené po podlaze a v dalším okamžiku jsem byl z pokoje venku a tiše za sebou zavřel dveře. Sešel jsem schody, rychle sebral ze země u dveří svou košili a natáhl ji na sebe, zatímco mi hlava pořád šíleně třeštila.

Zkurvená práce, nikdy jsem u něj nestrávil noc od chvíle, co jsme se spolu začali tahat, až do dneška, dne, kdy jsem ho měl vidět naposledy.

A proboha, nebyl jsem opilý. Možná jsem měl trochu špičku z drinků, co jsem si dal včera večer doma, ale rozhodně jsem nebyl opilý.

Moc dobře jsem věděl, co se děje... tedy, dokud jsem ho nevykouřil.

Obul jsem si boty a co nejtišeji vypadl z jeho bytu, zatímco jsem přemítal o tom, co se mi včera vlastně stalo.

Nakonec mě neopíchal... ale udělal jsem se tak neskutečně tvrdě, stříkal jsem a stříkal, dokud jsem neodpadl – něco takového jsem ještě nikdy nezažil.

Bylo pár minut po šesté ráno, ale mně bylo jedno, že je ještě tak brzy. Nastartoval jsem auto, vyjel z jeho areálu a zamířil rovnou domů.

Dorazil jsem domů, odemkl si, klíče hodil na gauč, pak jsem odemkl telefon a pomalu se svezl na podlahu.

Bylo pár minut po sedmé a slunce už začínalo vycházet. V krku mě bolelo a měl jsem v něm sucho, ale ten pocit se mi vlastně líbil, bude to připomínka našeho posledního setkání, dokud to prostě nevyprchá.

Klikl jsem v telefonu na jeho Snap a kousal si rty, zatímco jsem si v hlavě formuloval rychlý dopis, který jsem vzápětí napsal.

*Ahoj Rydere.*

*Možná se divíš, co se děje, upřímně, ani já sám nevím, co se vlastně děje. Jen chci, abychom tu naši dohodu o nezávazném sexu hned teď ukončili. Bylo to fajn, dokud to trvalo, fakt že jo.*

*Nesnaž se na tuhle zprávu odepisovat, protože nedojde. Jo - blokuju si tě, abys mě nemohl kontaktovat, a opravdu doufám, že se nebudeš obtěžovat zkoušet to přes jinej Snap.*

*Taky ať tě ani nenapadne chodit ke mně domů, už tu nejsi vítán.*

*Měj se v životě hezky,*

*Hank. x*

Odeslal jsem zprávu, aniž bych si ji po sobě přečetl, zablokoval jeho Snap a smazal naše chaty i streaky, dokud v mém telefonu nezbyla po něm ani stopa. Jakmile jsem s tím byl hotov, hodil jsem telefon na gauč, zhluboka se nadechl a pomalu vydechl, jak jsem ucítil, že mě začínají pálit oči.

Odtáhl jsem své unavené kosti nahoru do patra, svalil se do postele, přetáhl si přikrývku přes hlavu a zabořil obličej do polštáře, zatímco se mi srdce pomalu lámalo na tisíc kousků.

Ucítil jsem, jak mi do polštáře sklouzla slza, pak další a další, až jsem do něj nakonec vzlykal, celé tělo se mi otřásalo, jak jsem oplakával něco, co jsem nikdy tak úplně neměl a co už najednou nebylo v mém dosahu.

Život je vážně na hovno a nefér, když to nejmíň čekáte.

******

- O dva týdny později

Znovu jsem si nasadil tmavé sluneční brýle, než jsem vystoupil z auta, zamkl ho a zamířil téměř okamžitě do firmy a k výtahu.

Bylo pár minut po desáté ráno v pondělí, v den, kdy mi otec naplánoval schůzku s mou budoucí manželkou. Na schůzce měl být i můj otec a bratranec, zatímco dívka, kterou jsem si měl vzít, měla dorazit se svým otcem – majitelem firmy, která nás měla dostat z dluhů, a s ještě jednou osobou, abychom všichni mohli podepsat smlouvy se svědkem na obou stranách.

Vystoupil jsem z výtahu a vešel do zasedačky, otec a bratranec už tam byli – jak se dalo čekat.

„Věděl jsem, že přijdeš pozdě,“ protáhl můj otec, když jsem se svezl na židli po jeho pravici.

„Dobré ráno, tati,“ zamumlal jsem a jeho poznámku o mém zpoždění nechal úplně bez povšimnutí.

„Dobré ráno, synu,“ odvětil okamžitě a já za brýlemi protočil oči.

„Dobré ráno, drahý bratránku,“ zapěl můj bratranec ze své pozice po otcově levici a já podrážděně semkl rty, přičemž jsem potlačil slova, která mi hrozila vyletět z pusy.

„Prestone,“ vzal jsem ho na vědomí kývnutím hlavy, jen abych ho naštval, v dalším okamžiku jsem vytáhl telefon a okamžitě ho ignoroval.

Telefon vedle mého otce zazvonil, on ho okamžitě zvedl, pár vteřin poslouchal a pak vyhrkl: „Okamžitě je uveďte.“

Zhluboka jsem vydechl, bylo to tady, konečně se setkám s tou holkou, u které jsem si byl jistý, že se mi pro ni nikdy nepostaví, ale stejně si ji budu muset vzít.

Dveře se otevřely a všichni jsme se postavili, když hosté vešli do zasedačky. Dívčiny podpatky hlasitě klapaly o podlahu, jak se blížili k velkému stolu. Významně jsem se díval na své spletené prsty, pořád ještě nepřipravený vidět, jak vypadá.

Otec je začal vítat a bratranec se k němu hned přidal. Rychle jsem se snažil uklidnit divoce bušící srdce, když jsem pomalu zvedl zrak od spletených rukou.

„Tohle je můj syn, Henry,“ uslyšel jsem otcova slova, okamžitě jsem vzhlédl a natáhl ruku k majiteli firmy, která byla kdysi naším konkurentem.

„Dobrý den, pane,“ zamumlal jsem a stisk ruky téměř okamžitě přerušil.

„A tohle je jeho dcera Clara, kterou si vezmete.“

Podíval jsem se na Claru a rychle jí potřásl rukou, přičemž jsem jí také zamumlal tiché pozdravení. Vypadala jako každá jiná ženská; dlouhé vlasy, roztomilý obličej, kozy, boky, ble.

„Ach, a tohle je její starší bratr, Bennett.“ Podíval jsem se směrem, kam otec ukazoval, a v krku se mi okamžitě udělal knedlík. Připadal jsem si, jako by mě někdo nečekaně polil ledovou tříští.

Bennett-

Bennett byl Ryder?

Muž, se kterým jsem přerušil všechny styky, byl Clařin bratr...

Hlava se mi začala točit.

Nenatáhl jsem ruku k pozdravu a on také ne. Jen se na mě dál díval a přes tvář mu přelétl neznámý výraz, těsně předtím, než odvrátil zrak.

Počkat chvíli...

Ryder je bratr té holky, kterou si mám vzít?

A já mám pořád souhlasit s touhle takzvanou svatbou?

Jmenoval se vůbec Ryder?

O co se to tu ten zkurvený život vůbec snaží?

Po několika vteřinách, kdy jsme stáli bez hnutí a bez podání ruky, jsem popadl kufřík a telefon a zamířil ven ze zasedačky, naprosto ignorujíc zběsilé volání otce a bratrance.

Nastoupil jsem do auta a vyjel od firmy tak rychle, jak to jen šlo, bez jakéhokoli konkrétního cíle.