Hankův pohled

„Vážně tohle musíme dělat?“ zeptal jsem se otce podrážděným tónem a mírně nad ním zavrtěl hlavou. On se ani neobtěžoval předstírat, že by ho mé gesto nějak vyvedlo z míry; jen pomalu přikývl a pak pokračoval v hlasitém mluvení, jako bych se vůbec neozval. Bylo pondělí ráno, tři dny poté, co jsem byl u tátova přítele na večeři s ním a jeho dcerou Clarou. A teď jsem tu seděl v tátově k